Tak jsme se prvního února opět trochu sklouzli cestou na soutěž. Vypravili jsme se letos poprvé směrem na Všechov, kde LMK Sezimovo Ústí pořádal 3. kolo Sezimácké ligy O Čápovo lízátko. Počasí bylo mlhavé a vozovky namrzlé, stejně jako před týdnem při jízdě do Strakonic. Až po cca. 20km opatrné jízdy se sjízdnost výrazně zlepšila. Holt o silnice 1. třídy se silničáři postarají dříve než o naše „okresky“. Na letiště jsme tedy přijeli oproti plánu o něco později, ale právě včas na nástup. Tam jsme se dozvěděli, že se budou létat kola dvě. Třetí kolo jak bylo v kalendáři a v náhradním termínu se létalo odložené druhé kolo.
Usoudil jsem, že létat dvě kola ve dvou kategoriích je nesmysl a rozhodl jsem se létat jen házedla. Vystřelovadla za náš klub létala jen Zdeňka. Škoda, že nás z Blatné nepřijelo více, snad příště. Ale i tak byla účast velmi slušná, v házedlech nás bylo 9 a ve vystřelovadlech létalo 17 soutěžících. Plno bylo i na startovišti žáků. Počasí bylo zatažené, vítr foukal velmi mírný až žádný a bylo asi 1 stupeň pod nulou.
Chybějící trénink byl znát, občas jsem měl problém s výhozem házedla a tím i s menší dosaženou výškou. Musel jsem také sáhnout do seřízení házedla, než jsem byl opět spokojen. V házedlech jsme nejdříve odlétali 3. kolo, já nalétal 510s a obsadil 2. místo. Následně se odlétalo 2. kolo ligy ve kterém jsem si trošku polepšil na 530s a to stačilo na 3. místo. Holt kluci ze Sezimáku a Dražic umí létat velmi dobře. Mezi starty jsem vypomohl jako časoměřič nebo pomáhal Zdence s vystřelovadlem. Při jednom nepovedeném startu její model havaroval a soutěž musela odlétat s náhradním modelem. Ten nelétal tak spolehlivě, ale Zdeňka byla spokojená. Jedno kolo odlétala za 261s a další za 278s. Plnou třístovku nalétalo v 3. kole 7 soutěžících a v druhém dokonce 11 soutěžících. To jsem zažil poprvé, aby se rozlétávalo tolik soutěžích. A výkony v rozletu byly velmi slušné. Několik soutěžících se dostalo v obou kolech přes 60s a vítěz druhého kola zaletěl 101s, druhý v pořadí 92s.
Sezimácká liga se vyhodnocuje na začátku následujícího kola, takže se na počítání výsledků a vyhodnocení nečeká. Nikdo nemusí mrznout a jak člověk dolétá, může jet domu. My jsme se tedy zdrželi, mezi soutěžními lety nebyl čas si moc popovídat s kolegy a tak jsme to doháněli po odlétání soutěže. Soutěž měla i přes odlétání dvou kol rychlý průběh a chvíli po 12hodině jsme si dávali kávu a zákusek v pražírně v Oltyni.
Přidejte odpověď