Herb Lozier navrhl v roce 1938 zajímavý model, který je určen pro pohon jak spalovacím, tak elektrickým motorem. Plánek s krátkým popisem byl otištěn v říjnovém vydání časopisu Flying Aces v témže roce. Model samotný má několik neobvyklých konstrukčních prvků (krom možnosti alternativního pohonu elektromotorem) a celý je navržen s ohledem na co nejnižší možnou hmotnost.
Experimentální model je navržen jako samonosný hornoplošník s motorem umístěným na příhradovém pylonu, který je slepený ze smrkových a dodatečně zpevněn bambusovými lištami.
Křídlo o celkovém rozpětí 64 palců, je dvou-nosníkové, z balsy, kde oba nosníky přenášejí nejen ohyb, ale také kroucení a jsou řešeny jako uzavřené torzní skříně – podobně jako například u modelu „Vee-Tailed Swallow“.
Trup příhradové konstrukce o délce 42 palců je sestaven výhradně z balsových lišt o průřezu 3/16 palce. Přední část má dodatečnou karoserii, jenž má pravděpodobně zlepšit aerodynamické vlastnosti modelu. Podvozek je klasického uspořádání s ostruhou a jeho vzpěry jsou součástí motorového pylonu.
Ocasní plochy jsou konstrukční, žebra VOP z balsy 3/8 palce silné.
Pro pohon lze využít jakýkoliv benzinový spalovací motor. V tomto případě s ohledem na hmotnost a celkovou subtilnost konstrukce se nabízí instalovat lehčí pohonnou jednotku se zdvihovým objemem kolem 5 – 7 ccm. Článek ani nákres nezmiňuje umístění zapalovací cívky a baterie, ale pravděpodobně toto řešil každý modelář dle svých možností. Cívka může být na motorovém loži a baterie v trupu, což se celkem nabízí s ohledem na další možnost zástavby pohonné jednotky – elektromotoru.
Z nákresu je patrné, že silové vodiče byly vedeny po vzpěrách pylonu do trupu, kde jsou zhruba v místě těžiště umístěné pohonné baterie sestávající ze dvou kusů baterií typu „C“. Kapacitu ani napětí autor neuvádí, ale lze odvodit z použitého elektromotoru, který je z automobilové houkačky (AUTOLITE, SPARTON, DELCO-REMY atd. ). Většina amerických automobilů ve 30. letech 20. století měla 6V elektrickou síť a lze tedy předpokládat použití pohonných baterií obdobného napětí.
Autor neuvádí konkrétní výkony elektrické pohonné jednotky, ani to, zda takovýto model létal, či nikoliv. O variantě se spalovacím motorem lze soudit, že bude létat velmi dobře a to i přes větší čelní průřez trupu a celkově vyšší aerodynamický odpor, na kterém se podílí také vzpěry podvozku a konstrukce motorového pylonu.
Model samotný svou koncepcí přímo vybízí k podobnému experimentu i dnes. Elektromotor jako pohonná jednotka je u historického modelu výjimečný počin a dá se předpokládat dle dochovaných pramenů, že svého času zřejmě nedoznal využití ani rozšíření mezi modeláři, jednak pro vyšší provozní náklady a také pro nízkou účinnost, jenž pravděpodobně neumožňovala významnější lety (první skutečně úspěšné a potvrzené pokusy s použitím elektropohonu se datují do druhé poloviny 40.let 20. stol.), proto má model v názvu slovo „experimentální“.
Nicméně se nabízí možnost získání původního elektromotoru z automobilového klaksonu (na serveru eBay je stále několik takových exemplářů k dispozici) a nic nebrání pokusit se prakticky odpovědět na otázku, zda takto osazený model bude létat.